12.2.2008 Přílet (Kapverdské ostrovy)

Po šestihodinovém pohodovém letu me přivítal ve večerních hodinách ostrov Sal. Při výstupu z letadla mě do nosu praštila klasická Africká “vůně” a přijemná teplota vzduchu. Letiště velikostí podobné Karpatosskému. U východu na mě čekal Lucca z mistní Club Mistral stanice. Vercajk dorazil v pořádku a hned jsme ho take vyklopili ve stanici. Poté mě ještě Lucca hodil do “města” Santa Maria, které se nachází hned u hlavní zátoky, zhruba 5 min chůze ke stanici. Ve městě jsem ještě vyhledal kontakt na ubytování a jelikož jsem byl úplně hotovej z celého dne cestování, praštil jsem sebou do postele a přílet byl za mnou.
Můj prvni dojem byl docela šokující, neboť jsem přiletěl už za tmy a hlavní městečko připomíná zhruba rozbombardovanej Bejrút. Na ulicích není asfalt a většina obyvatel nemá ani tekouci vodu. Pouliční osvětlení je hodně řídké a lampa je možná tak na každém druhem rohu. Pocit evropského bezpečí se hodně rychle vytrácí a při poheldu na rozích postávající lokály černější než tma ve mě vzniká pocit gangsterského prostředí z nějakého ghetta, anebo našeho ostravského Přívozu! Byl jsem však poučen, že to je jenom první špatný dojem, který se rychle vytratí a postupem času človek zjistí, že místní jsou vlastně úplně roztomilí lokálové, žijící pouze na zapomenutém ostrově uprostřed Atlantiku. Na druhou stranu musím podotknout, že všudy přítomný turistický rozvoj je tady v takovém rozmachu, až člověk nechápe. Řekl bych že v okolí je rozestavěno takovejch sto a více mega hotelů a ve městě samotném zhruba stejný počet apartmánů a jiných ubytovacích zařizení. Takže zase na druhou stranu je tady pro místní práce.

Místní měna Escudos je zhruba sto ku jedne k Euru a řeknu vám, je tady draho jako blázen. Ceny mi silně připomínají Deutschland a třeba z Cape townem se to nedá vůbec srovnat. Hlavně pro lokály to musí být pěkně tvrdej chleba. Z cizinců tady hodne převišují ostatní Italové, kde typickou Italskou žvatlanou je slyšet na každém rohu. Podle místních informací se tady dost roztahují a snaží se tady dělat bussiness.

Takže jsem druhy den nejdříve zčekoval místní krámky a zjistil kde se co dá koupit, nabídka je docela mizivá a na nějakou samošku tady můžete rychle zapomenout. Nic není označeno a párkrát jsem si dal městečko dokola, než jsem třeba narazil na pekaře. Nakonec se mi docela dařilo a dokonce jsem našel i poštu, kde jsem zakoupil místní SIM kartu do mobilu! Všude můžete platit v eurech, no problemo! Ještě bych chtěl dodat, že úplně ze všeho nejdražší je tady internet.Wirelless existuje jenom v několika internetových kavárnách a stojí - teď se podržte - 9 euro na hodinu. Je to šílený, ale je to tak, nejdražší je tady opravdu internet. Skype nemůžete otevřít a pokud chcete posílat něco z memory sticku tak za příplatek. Tím pádem já, jako závislák na internetu, jsem se málem rozplakal.. :-(

Pokud budete chtít provětrat místní wave spoty dokola, bez půjčení jeepu se neobejdete. Lokálové tady sice provozuji pick up taxi služby, ale počitám, že za každodenní taxi dáte zhruba tolik, co by vás stálo půjčení jeepu a navíc třeba můzete za den objet více spotu, tím pádem být sám mobilnější je asi výhodnější, než se spoléhat na místní odvoz. Takže jsem ještě udělal další zásah do rozpočtu a jeep zapůjčil. Jak jinak, než u "místního" italského Auto rental od Massima, kterého mi všichni doporučili. Nabíd mi příznivou cenu a deal byl uzavřen. Možná kdybych šel jinam, mohlo by třeba dojít i na sicilské praktiky, kdo ví….haha! Takže “millegrazia” a lets go!!

Dorazil jsem do místního Club Mistralu, rozbalil vercajk, nahodil poutka a hurá na jeden z nejslavnějších wavespotu na světě Ponta Pretu. Tento spot se nachází cca 3km od města a je lehce dosažitelný. Dneska však vlny nedosahovaly, jinak úctyhodné, výšky a největší sety se pohybovaly okolo dvou metrů. Byl jsem docela překvapen jak je toto místo malé. Na fotkách a videiích toto místo vypadá přece jenom větší. Samotný point break je kamenitá kosa jdoucí šikmo do moře a vyjíždí se z pláže ležící v závětří po levé straně. Vítr je skoro totálně offshore a strašně poryvovej. Nevím jak normálně, ale od břehu se včera jelo po kolena ve vodě a ve skluzu pouze z vlnou ke břehu. Problém je však v tom, že čím jsou vlny menší, tím se vlna láme blíže u břehu. Takže dostat se do vlny při větru tlačícím vás směrem ven není vůbec žadná prdel. Trvalo mi asi půl hodiny než jsem se vůbec po vlne svezl. Vlna je hrozně rychlá a má tendenci se tubovat. Navic se po ni řítíte na dosah ruky od břehu a pokud se zapomenete tak vás to na ňho vymele. Včera pár lidí takhle vystupovalo. Da se to však, neboť šutry jsou kulaté, takže při větši opatrnosti nic nehrozí. Netuším však, co to musí udělat z vercajkem, když vlna přímo spadne do plachty…asi na šrot… Nicméně podle lokálů je to daleko lepěi, když je velký swell, neboť se vlna začíná už lámat dále od břehu a jízda je delši, navíc čím je vlna větší tím se lépe chytá… tak uvidíme…

Už ted se mi klepou kolena při pomylšení na pětimetrovou zeď valící se hroznou rychlostí na point a ja po ní peláším jako zajíc, abych to vůbec rozdejchal. Ha!

Erbi